Současný stav
Žijeme v době explozivního růstu informací a spotřeby. Na spotřebě je založena ekonomika naší společnosti. Kolem nás je záplava informací a produktů. Vstřebáváme irelevantní informace, toxiny z prostředí, ve kterém žijeme, konzumujeme zpracované potraviny s malým obsahem potřebných živin, jsme pod tlakem, stresem, žijeme konzumním životem. Vliv těchto faktorů se dramaticky zvyšuje a nevyhnul se ani medicíně.
Každý člověk je jako celek originálním stvořením a měl by takto chápat nejen sám sebe, ale i ostatní.
Moderní medicína docílila během zhruba 200 let své existence úctyhodných a pozitivních výsledků, zejména v oblastech diagnostiky, biochemie, chirurgie, akutní záchrany života i epidemiologie. Paradoxně však, patrně v zájmu hlubšího poznání člověka, medicína dosáhla také rozkouskování našeho těla na mnoho oborů a specializací, kdy se zcela vytrácí podstata jedinečnosti každého pacienta a ucelená představa o příčině vzniku jeho nemoci.
Dnes mluvíme o „léčení“, nikoliv o „vyléčení“, ale mezi těmito výrazy je významný rozdíl.
Symptomy, tedy vnější projevy našich potíží jsou systemizovány do číselných tabulkových hodnot a na základě těchto hodnot se opět systematicky aplikuje léčba. Je to jednoduché, pohodlné, standardní, zavedené, otázky jsou zbytečné, odpovědi nepotřebujeme, nemáme čas ani potřebu to řešit, vše je prozkoumáno, máme přece dokonalý systém!
Naučili jsme se vyslovovat jednu, pro nás paradoxně velmi špatnou otázku:
„ Co mám brát za lék na mé potíže?“
Pokud se jedná o akutní onemocnění, například chřipku, angínu, virózu nebo zranění, je tato otázka snad namístě.
Vznik této „slepé uličky“ má několik příčin, ale to je zase jiná kapitola.